Loučovice a hora Luč

26. 4. 2021 by admin1

Loučovice a hora Luč

Typ na výlet

Obec Loučovice leží na horním toku řeky Vltavy asi 3 km za Lipenskou přehradou a 5 km západně od Vyššího Brodu.
Patří do okresu Český Krumlov a má nadmořskou výšku 672 m. Žije zde asi 1900 obyvatel. První zmínky o vesnici pocházejí z roku 1361. Tehdy byly Loučovice jednou z poddanských vesnic kláštera ve Vyšším Brodě. Ve druhé polovině 19. století zde byl vybudován významný papírenský závod. V letech 1903 – 1911 byla postavena elektrifikovaná železniční trať z Rybníka do Loučovic. Původní jméno Lúčovic dostala vesnice podle hory Luč, na jejímž úpatí leží. Na levém břehu řeky Vltavy stojí gotický kostelík svatého Prokopa, původně zřejmě dřevěná kaple, založený v první polovině 13. století (po roce 1220). Na protějším břehu stojící kostel svatého Oldřicha byl dostavěn v roce 1361 a v 16. a 17. století prošel několika stavebními úpravami.

HISTORIE PAPÍRNY LOUČOVICE

Za finanční podpory své matky Anny Porákové – Faltisové nechal Arnošt Porák z Trutnova v roce 1884 – 85 zpracovat ing. Františkem Karlem z Vyššího Brodu plány a posléze přistoupil ke stavbě nové továrny na celulózu v Loučovicích. Současně nechal vystavět i devět obytných domů, neboť zde původně žilo jen pár dřevorubců, a objednal dodávku nových strojů. Tak mohl v roce 1886 zahájit provoz v továrně, kde byly postaveny tři vařáky k výrobě suché sulfitové buničiny. V roce 1888 již nestačí výroba poptávce a jsou postaveny další dva vařáky, rozšířena kotelna a další části továrny. První stroj na papír je postaven v roce 1895 a v následujících letech další dva včetně pomocných strojů. V obci bylo postaveno dalších pět obytných domů a dvoutřídní škola. Čtvrtý stroj na papír je pořízen v roce 1900 a zároveň je v té době rozhodnuto o zřízení další továrny v nedalekém Svatém Prokopu, uvedené do provozu v květnu 1903. V ní byla zřízena elektrárna, brusírna dřeva a zařízení pro výrobu lepenky, včetně stroje na karton s kruhovým sítem, prvním toho druhu v Čechách, a samosnímacím strojem na papír. V té době byla dosti naléhavá otázka dopravy, která byla dosud zprostředkovávána koňskými potahy po nevyhovující silnici do dvacet kilometrů vzdáleného nádraží Cártle (dnes Rybník). Majitel továrny proto usiloval o zřízení železničního spojení. To se mu podařilo ve spolupráci s opatem vyšebrodského kláštera Bruno Pammerem, kdy je v roce 1909 zahájena stavba a 17. prosince 1911 slavnostně zahájen provoz na druhé nejstarší elektrizované železniční trati v Čechách. Cártle (Rybník) – Vyšší Brod – Lipenský Zdvih (Lipno nad Vltavou). Ve stejném roce (1911) byla v lednu soukromá firma přeměněna na akciovou společnost a dále bylo přistoupeno ke stavbě podnikové elektrárny na Lipně a pily. O dva roky později je vnitřní zařízení továrny modernizováno a počet papírenských strojů doplněn na šest.

Neobyčejně silná povodeň v roce 1920, která zničila mosty, jezy a tovární objekty, a silný požár, který v následujícím roce zničil strojovnu továrny, poněkud zbrzdily příznivý vývoj závodu. Dochází v té době k renovaci a modernizaci závodu, jehož vedení se po smrti zakladatele Arnošta Poráka ujímá jeho syn Eugen Porák. V letech 1929 a 1930 jsou pořízeny místo zastaralých dva nové papírenské stroje a papírna “Vltavský mlýn” obsahuje čtyři vařáky na sulfitovou celulózu, brusírnu dřeva a pět papírenských strojů. Parní pila patřící k závodu byla rovněž zvětšena a obsahovala dvě rámové pily s příslušnými dřevoobráběcími stroji. Podnikové elektrárny na Lipně, ve Svatém Prokopu a v Loučovicích dodávaly prostřednictvím deseti turbín výkon 3 650kW a tento výkon byl posilován protitlakovými parními turbinami o výkonu 2 300kW. Hospodářská krize načas pozdržela investice, a až v roce 1939 byl postaven nový moderní stroj na silnější papíry spřádací a balicí, který podstatně zvýšil produkci. Zároveň dochází k přeměně akciové společnosti na komanditní. V roce 1945 byl celý závod podle výnosu prezidenta Beneše konfiskován a byla na něj uvalena národní správa. V září 2010 jsou papírny v konkurzním řízení a více než 200 lidí bez práce.

ELEKTRICKÁ DRÁHA RYBNÍK-LIPNO

Základní technické a historické údaje:

Délka: 22,7 km 

Rozchod: 1 435 mm 

Maximální sklon: 30 promile 

Napájecí soustava: původní: 1 200 V ss

Po rekonstrukci: 1 500 V ss

Zahájení provozu: 17. 12. 1911 

Rekonstrukce: 1951 – 56 

Ke stavbě elektrické železnice vedla potřeba přepravovat dřevo, jehož byl v okolních lesích dostatek. Dřevo se odjakživa dopravovalo po řekách, ale koryto Vltavy s mohutnými balvany bylo v úseku pod Čertovou stěnou nevhodné pro plavení vorů i polenového dříví. První projekt na stavbu elektrické železnice, která měla tento nedostatek obejít, předložil už v roce 1893 inženýr František Křižík. Tehdy byl jako nereálný zamítnut.

Ke stavbě došlo až později, a tak se dráha Rybník – Lipno, uvedená do provozu 17. 12. 1911 pod názvem “Vyšebrodská elektrická místní dráha”, stala poslední místní drahou postavenou na našem území. Akcionáři byli převor kláštera ve Vyšším Brodě, který hospodařil v rozsáhlých lesích v okolí a majitel papírny v Loučovicích. Stavba trvala necelý rok.

Dráha byla původně napájena z vlastní elektrárny v Horním Mlýně u Herbertova, jež byla klášterním majetkem. Zde byla instalována Francisova turbína, pohánějící dvě dynama o výkonu 100 kW při napětí 1 280 V. Při nedostatku vody ve Vltavě přišel ke slovu parní stroj pohánějící dynamo o výkonu 125 kW. Mimo to byla v elektrárně připravena vyrovnávací akumulátorová baterie o kapacitě 148 Ah. Trakční vedení na prostých závěsech bylo umístěno na dřevěných sloupech. Veškeré elektrické zařízení dráhy dodala firma Siemens-Schuckert.

LUČ

Nad údolím Vltavy se zvedá vrchol Luč, vysoký 933 m. Z jeho obtížně přístupné výhledové skalní plošiny na úbočí je úchvatný pohled na celé vltavské údolí, Čertovu stěnu a na část Lipenského přehradního jezera. Pod vrcholem vede odpadní tunel vod z elektrárny, vybudované hluboko ve skále u hráze Lipenské přehrady.

Přístup k vrcholku umožňuje modrá turistická značka z Lipna nad Vltavou – asi 4 km.                                                                  

Fotografie