Opatská stezka Vyšší Brod a Vyklestilka

4. 5. 2021 by Šárka Knotková

Opatská stezka Vyšší Brod

Tip na výlet

Opatská stezka I

Délka:3,3 Km

Počet zastavení:7

Start stezky: Rožmberská brána kláštera

Cíl stezky: Nad Klášterem

Opatská stezka I. je nenáročnou procházkou po okolí vyšebrodského kláštera, na které budeme seznámeni se životem v těchto končinách za dob, které jsou již dávno historií.

Stezka začíná nad klášterem a k jejímu začátku se dostaneme z hlavní cesty nebo od hlavního parkoviště u místního penzionu. Projdeme kolem brány kláštera a budeme pokračovat stále vzhůru, mineme vysoký komín, kde hnízdí pravidelně čápi a po několika desítkách metrů již stojíme na začátku naučné stezky.

Zastávka č.1

Přijdeme k první informační tabuli, kde se dozvíme cosi o potoku Menší Vltavice a Opatském kanále, kterým se přivádí do kláštera užitková voda.

Odtud se vydáme přes lávku u stavidla a tím se dostaneme na pravý břeh kanálu, kolem kterého vede lesní pěšina v nenáročném terénu.

Zastávka č.2

Ujdeme zhruba 300 metrů a již stojíme u druhé tabule, která nám ukáže a popíše lesní chrámoví, tedy starý porost, který se nachází u kanálu a hlavně pod pěšinou v údolíčku, kudy protéká Menší Vltavice.

Nadále pokračujeme po pěšině a jsme velmi pozorní, protože zde hrozí pády starých stromů. Dojdeme až do míst, kde začíná Opatský kanál. Přejdeme ho a vystoupáme krátký úsek po pěšině poseté kořeny stromů, poté krátce po rovince a dále pak klesáním až k další zastávce.

Zastávka č.3

Třetí zastavení se nachází již na břehu Menší Vltavice a popisuje nám život a práci kameníků okolo kláštera. Popojdeme-li kousek za informační tabulku směrem blíž k potoku, uvidíme odkryté kamenné koryto.

Vyrážíme dál proti proudu. Mineme uměle vytvořené mini jezírko na potoku. Dále začne cesta mírně stoupat. Pokračujeme po pěšině, mineme lavičku a po chvíli se dostaneme na křížení dvou vyšlapaných tras a to tak, že jedna začíná stoupat nad tou, po které jsme přišli. Toto místo si dobře zapamatujeme, protože při putování za poslední informační tabulí využijeme právě tuto horní pěšinu.

Nyní se ale ubíráme stále rovně, až dojdeme na další křížení. Doprava se jde k místní studánce (označeno dřevěnou tabulkou), vlevo vidíme mostek, po kterém se budeme vracet. Nyní ale pokračujeme stále rovně, mineme místní oplocenou budovu vodního zdroje, ujdeme dalších pár desítek metrů a jsme před dalším zastavením.

Zastávka č.4

Další zastávkou jsou vodopády Sv. Wolfganga. Informační tabule je však na pravém břehu Vltavice, na který se dostaneme po dřevěné lávce se zábradlím. Zde jsou nádherné lesní scenérie, kde mezi kmeny stromů odpočívá tu malý a tu zas pěkně velký kámen…

Pokračujeme lesní pěšinou, nyní již po proudu a po pravém břehu. V mírném stoupání dojdeme až ke zpevněné cestě. Pokračujeme po ní (již v klesání), až se nám po naší levé ruce začnou objevovat stavení. Nejprve je to novostavba a za ní, respektive pod ní jsou to nádherné budovy starého hamru. Za stálého klesání dojdeme k další zastávce.

Zastávka č.5

Páté zastavení je u zdi bývalého městského lomu. Tato zeď je zapuštěna do přilehlého svahu. Tento lom fungoval od roku 1867 až do druhé poloviny 20. století.

Za další zastávkou to nemáme daleko. Je vzdálena jen několik desítek metrů od lomu. Otočíme se, opustíme zpevněnou cestu a vydáme se směrem k potoku a již zmiňovanému mostku.

Zastávka č.6

Předposlední zastavení pojednává právě o zdejším hamru, který má od roku 1772 číslo popisné 109.

Přejdeme most, dostaneme se až na křížení, kde se ona cesta zvedá nad tou, po které jsme šli k vodopádům. Vydáme se tedy vlevo a vystoupáme k poslední zastávce nenáročné Opatské stezky.

Zastávka č.7

Poslední zastavení je u klášterního vodovodu, který pochází z počátku 20. století. Nedaleko poslední informační tabule je zařízení na jediném místě po celé jeho délce vidět v nadzemní části (odkryt je zhruba metrový úsek betonových tvarovek, kterými vodovod vede).

Poté nám zbývá již zdolat poslední úsek dnešní poznávací procházky. Vyjdeme nad klášterem na kamenitou cestu. Před námi je solidní výhled na Kraví horu u Hrudkova. Sejdeme dolů ke klášteru a tím naše putování po Opatské stezce s pořadovým číslem 1 máme za sebou.

Opatská stezka II

Délka: 4,2 Km

Počet zastavení: 5+1

Start stezky: Rožmberská brána kláštera

Cíl stezky: Autobusová st. Loučovice

U Rožmberské brány vyšebrodského kláštera začíná i druhá z naučných Opatských stezek. Ta nás zavede až do nedalekých Loučovic. Po cestě nás čeká celkem šest informačních tabulí, ze kterých se dozvíme mnoho zajímavého, uvidíme mnoho ze života našich předků, odpočineme si na nejedné lavičce a naskytne se nám nespočet výhledů a pohledů do našeho krásného kraje.

Zastávka u nulté informační cedule

Nedaleko Rožmberské brány se nachází tabule, která nás informuje o třech stezkách, které zahrnuje česko-rakouský projekt. Jedná se o Opatskou stezku I, Opatskou stezku II a rakouskou Meditační stezku Steinbach vedoucí k poutní kapli a léčivému prameni “Maria Bründl”, silovému místu u St. Oswaldu u Freistadtu.

Po načerpání všech informací se vydáme jihozápadním směrem po modré turistické trase, mineme starou zástavbu a začneme stoupat směrem k první informační tabuli Opatské stezky II.

Zastávka č. 1

Na první zastávce se dovídáme o tom, že trasa Opatské stezky II je zanesena v lesnických mapách jako tzv. Opatova stezka, která je v jednom úseku dokonce vyskládána kameny pro zpevnění. Mimo to je na první tabuli mnoho informací o založení kláštera, kolonizaci krajiny, o historii lesních majetků, histroií zemědělství v našem kraji a jak a proč vznikají skalní mísy.

Od první informační tabule se trasa na prvních desítkách metrů poměrně znatelně zvedá terénem. Po zdolání této náročnější pasáže se však dostáváme do stoupání mírného. Cestou si všímáme pozůstatků po kamenické historii našeho kraje i krás, které kouzlí sama příroda. K vidění je například obrovská kamenná kostka či kamenná velryba a skalní útvar, do jehož útrob je možné se schovat při nepřízni počasí. Celý tento úsek je poset balvany, které více či méně nesou známky po kamenické práci. Stezka v těchto místech vede vyšlapanou lesní pěšinou.

Zastávka č. 2

K dalšímu zastavení se dostaneme v mírném stoupání. Zde si, stejně jako u ostatních tabulí Opatské stezky II můžeme odpočinout na lavičce a poté se dočíst o historii cest mezi Vyšším Brodem a Loučovicemi či žule, která tvoří horninové podloží v oblasti stezky. Dále pak čteme o kamenické práci, hospodaření a místních nerostech.

Doposud téměř výhradně smrkovou monokulturu, která kopírovala naše dosavadní putování, začínají v těchto místech citelněji doplňovat zástupci listnatých dřevin, což zejména v podzimním čase vykresluje tato nezapomenutelná místa do dech beroucích barevných spekter! Terén, po němž pokračuje naše putování se zvedá od druhé informační cedule oproti dosavadnímu putování poměrně citelněji, ale stále můžeme trasu považovat za nenáročnou. Ve svém okolí pozorujeme i nadále zbytky po kamenické práci a také prvky zpevnění pěšiny – to když překračujeme úzký potůček, jenž je přemostěn kamennými překlady.

Zastávka č. 3

Ke třetí tabuli se dostáváme poté, co překročíme zpevněnou lesní cestu, nad níž je k dispozici turistické odpočívadlo se stříškou. Terén můžeme považovat před i po překročení zmiňované cesty náročnějším, ale tento úsek je dlouhý jen několik set metrů. Projdeme kolem turistického značení “Pod Pošlákem” a hned za ním je již avízovaná tabule č. 3. Na ní se dočítáme o NPR Čertova Stěna a Luč a její proslavené skalní stěně, vodním živlu, ze kterého, díky své elektrárně, předválečný podnikatel Ignác Spiro dostával energii, nebo také o dřevinách a vřesovci. Seznamujeme se zde i s jednou krátkou pověstí.

Na zmiňovaném turistickém křížení si můžeme odskočit z Opatské stezky II na popisovanou Čertovu stěnu, která je odsud vzdálena pouhý jeden kilometr a vede k ní červená turistická značka.

Od třetí zastávky nás čeká díky mírnému klesání nejpohodlnější úsek našeho dnešního putování. Projdeme místem, kde je díky nízkému porostu možno vidět kamenné moře na jižním úbočí hory Luč. Po několika desítkách metrů již vidíme další informační tabuli.

Zastávka č. 4

Čtvrtá zastávka se nachází těsně před dalším turistickým křížením – “Pod Pošlákem – rozcestí”. A právě zaniklá osada Pošlák (německy Poschlag) je jedním z témat čtvrtého zastavení. Dále se zde dočítáme o známém mrazovém srubu na Vyklestilce, četných božích mukách na Vyšebrodsku, z nichž jedno, které se nachází nedaleko odsud je spjato se smutným osudem části rodiny Staudinger. Zmíněno jest také poutní místo Maria Rast am Stein a podzemní tunel, kterým teče voda z Vodní elektrárny Lipno I do vyrovnávací nádrže ve Vyšším Brodě.

Od čtvrtého zastavení nás k tomu dalšímu – poslednímu, čeká nejdelší úsek mezi dvěma informačními cedulemi. Zhruba na 1300 metrech nás čeká putování po Opatském chodníku, který musí být na mnoha místech zpevněn kameny, aby se ve strmém terénu zachovala jeho schůdnost. Ano, v tomto úseku nás čeká i překročení nejvyššího bodu Opatské stezky II, které se nachází těsně za hranicí 800 metrů nadmořské výšky. Poté začíná cesta klesat k Loučovicím, před nimiž máme ještě jednu informační zastávku.

Zastávka č. 5

Poslední zastavení pojednává o obci Loučovice, závodu Vltavský mlýn, Loučovickém jezu, lokální železnici, obřích hrncích v korytě Vltavy a přírodních katastrofách této oblasti.

Od poslední informační stanice klesáme terénem k Loučovicím, mineme zařízení bývalé sjezdovky, všimneme si balvanu, na kterém je vytesáno jméno Johann Lackinger a již stojíme u hlavního silničního tahu, který vlevo směřuje k přehradě Lipno a vpravo pak do Vyššího Brodu.

Návraty

Zde naše putování končí. Zpět do Vyššího Brodu se můžeme dostat autobusovým či vlakovým spojením přímo z Loučovic (autobusová zastávka je hned po naší pravé ruce, tu vlakovou pak nalezneme za mostem, když projdeme kolem papíren Vltavský Mlýn).

Ve hře je samozřejmě i návrat zpět po modré, nebo se můžeme vydat po levém břehu Vltavy (taktéž za mostem) a projít pod Čertovou stěnou a Lučí (po zelené turistické značce) až k vyrovnávací nádrži a poté zpět ke klášteru.

Vyklestilka – cca 2,5 km od Vyššího Brodu, vrchol 887 n.m v Lučské hornatině.

Fotografie